-Potrubí

Pln nadšení z ubíhající práce svařuju trubky. Jednu za druhou. Celé
kilometry. Kruci, už mě to štve. Odhazuju brýle a začnu do trubky kopat.
Svaluju se na zem a trubku objímám. Našpuluju rty a uštědřuju potrubí
jemný polibek. Projede mnou chlad při dotyku s ocelí a trubku něžně
objímám dál. Je to jen trubka! Zvedám se a na trubku plivu. Sedím
a přemýšlím. Hodinu. Dvě. "Hej, neflákám se a svařuju!" Beru brýle
a opět svařuju.